U infekčních chorob je základním přístupem snaha o omezení přenosu onemocnění. V reálné situace se průběh onemocnění liší podle konkrétní nákazy, nicméně boj s nákazou je namířen proti přenašeči. Jde spíše o prevenci v podobě jeho hubení chemickými postřiky, omezení jeho rozmnožování nebo osobní ochrany jednotlivců.
U některých nakažlivých chorob může být přenos zjednodušen a zdrojem a přenašečem onemocnění je člověk sám. To se týká právě chorob způsobovaných většinou např. viry, nebo bakteriemi.
Koronavirová infekce patří mezi kapénkovou, protože hlavní branou vstupu jsou nosohltan a plíce, ačkoliv nelze vyloučit i ostatní cesty vstupu, především sliznice. Kapénky hlenu obsahující virové částice jsou vydechovány nechráněnými ústy nebo nosem do vzdálenosti několika metrů. Tato vzdálenost se zvyšuje při kašli a kýchání a může být mnohem větší, než je uváděna bezpečná vzdálenost dvou metrů.
Doporučené nebo nařizované ochranné opatření nošení „roušek“ omezuje zásadním způsobem tuto vzdálenost z hlediska přenosu viru z nakažené osoby, ale zdaleka nepředstavuje významnou ochranu pro nositele roušky, což nebylo na počátcích pandemie zdůrazňováno. K ochraně vlastní osoby je nezbytné používat složitější zařízení, jakým jsou masky (respirátory), kterými jsou vybavováni zdravotníci a všechny osoby, které jsou při své práci vystavovány vysokému riziku nákazy. Tyto osoby podle stupně rizika používají i respirátory a masky chránící oči včetně rukavic a neprodyšných oděvů, aby byl znemožněn přístup viru celkově.
Tyto způsoby omezují šíření infekce jak na straně zdroje (nakažené osoby), tak nakazitelných (citlivých) osob, které se zatím s původcem onemocnění nesetkaly.
Umělou analogií promořenosti populace je vyvolání odolnosti očkováním a i zde platí, že účinnost tohoto opatření je tím vyšší, čím větší část populace byla očkována. Na přípravě vakcín, které by umožnily očkování a indukci antivirové reakce imunitního systému osob, které se s virem ještě nesetkaly, pracuje v současnosti ve světě více než 100 nejrůznějších laboratoří, mezi nimiž je i jedna domácí a předpokládá se, že ke schválení některých z nich ke klinickému použití by mohlo dojít již koncem tohoto roku. Paleta připravovaných vakcín (pokud je známo) je velice široká a teprve jejich využití v praxi ukáže jejich kvalitu.
Účinná antivirotika jsou většinou namířena proti metabolizmu nukleových kyselin tak, aby omezila, nebo zcela zablokovala replikaci virových genomů.
zdroj: Cennimo DJ.CoronavirusDisease 2019 (COVID-19) Treatment& Management https://emedicine.medscape.com/article/2500114-treatment#d10
zdroj: https://www.sciencenews.org/article/steroid-dexamethasone-reduce-covid-19-coronavirus-deaths
Reakce nakažených osob se projevuje imunitní reakcí v podobě produkce protilátek a cytotoxických buněk s různou specifitou. Protilátková reakce v podobě protilátek IgM a IgG bývá namířena proti antigenům bílkovin tvořícím hlavní složku virových výčnělků, kterými se koronavir přichycuje na buňkách nesoucích ve své membráně bílkovinu ACE2 (Angiotensin I Converting Enzyme 2), a této reakci vytvořené protilátky brání. Z hlediska nákazy vlastně virus inaktivují (brání jeho vstupu do buněk). Protilátky jsou antigenně specifické (lze je získat jako monoklonální), a tvořící buňky lze izolovat a množit v tkáňových kulturách.
zdroj: https://iweb3.fnusa.cz/lecba-a-prevence-nemoci-covid-19-za-pouziti-monoklonalnich-protilatek/
Současná pandemie otevřela nezvykle velké množství otázek, na které teprve hledáme odpověď, a to nejen obecnou, ale i konkrétní. Hledáme řešení, která mohou být aplikovatelná ihned, nebo v nedaleké budoucnosti. Na tom bude záležet, v jakém stavu lidstvo z pandemie odejde a jak bude připraveno na postpandemické období.
